Ohlédnutí
(A týden uplynul),
21. 5.
* Policie usoudila, že zelené reflexní vesty jsou tak dobře viditelné,
že je jich škoda pro obyčejného člověka, řidiče, chodce a ostatní, a hodlá
je zákonem vyhradit pouze pro sebe – jakou barvu dostaneme my? * Jakýsi
jihomoravský novinář si myslí, že šparglem se chřest nazývá jen v Ivančicích
– ostatně i Kartágo musí být zničeno. * Poprask (mediální) kolem zařízení
na odposlech komunikací, tzv. Agáty, je zbytečný – cena 20 milionů dolarů
sice ukazuje, kdo si ho asi může koupit, ale to je asi všechno. * Řecko
nesestavilo vládu a kráčí k dalším volbám: proč? – co se změní opakováním
voleb, kdy se stejně nikdo s nikým nedomluví? * Nechápu nevraživost některých
vůči obnově strženého Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí – neutrálnější
památka dějinných událostí snad neexistuje. * Připravovaný zákaz vjezdu
starých aut do měst má jednu vadu: netýká se rezidentů – stará auta přitom
většinou jezdí jen po okolí... * Ústavní soud potvrdil, že první tři dny
nemocenské budou neplacené, zejména proto, že se toho zneužívá (mj. prý
vinaři na Moravě) – to by bylo věcí k rušení... třeba ÚS. * Jeden odborník-stavař
přepočítal demonstranty na nedávné odborové demonstraci na Václaváku a
došel k číslu 9 tisíc – to zase přehnal opačným směrem. * Japonsko, podobně
jako Německo, definitivně zavřelo všechny jaderné elektrárny – v tomto
případě neplatí, že když dva dělají totéž, není to totéž. * Už se nemluví
jen o tom, že Řecko v EU skončí, ale o tom, kdy – to je za rok pěkný pokrok.
*
Kulový blesk
(Editorial),
21. 5.
Pondělí. Zklamání mi připravil vzpomínkový medailon W. Matušky
na TV Barrandov. Událost, která vedla k zákazu jeho vystupování a problémům
pro Pilarovou a Gotta, údajné močení v K. Varech z balkonu, byla podaná
tak politicky korektně, že onen akt chcaní, čůrání či močení byl zmíněn
jako "to". Kdo nevěděl, o co šlo, nechápal, o čem je řeč. Ať žije prudérní
slušnost a střihačské nůžky (samozřejmě digitální).
Přestanu sledovat Partičku, výhledově zřejmě televizi
obecně. Aby mi lezla reklama kromě reklamních bloků přímo do pořadu, v
podobě "počítačového" dementního poodhrnování pravého dolního rohu, s informací,
kdo sponzoruje pořad, tak to teda opravdu ne!
Úterý. Ve víkendové příloze MfD jsem si opožděně početl o tom,
že se v televizních seriálech objevují coby dabingové hlasy stále titíž
herci. Divák tak nepozná, jaký seriál sleduje, a je zmaten. Doufám, že
to autor J. Šotona nemyslel vážně. Jednak nevím, proč by člověk měl sledovat
desítky seriálů, zmatený musí být nutně i tak. Za druhé člověk, který se
neorientuje v ději jen proto, že komisař mluví hlasem doktora z jiného
seriálu a sukničkáře z dalšího, má zjevně tak mizivý intelekt, že mu nepomůže
ani příručka pro sledování seriálů.
Článek byl doplněný textem člověka, který provozuje
stránku "amatérských" překladů a dabingů filmů. V podstatě vychvaluje kvalitu
"pirátských" titulků. Dovolím si nesouhlasit. Jedinou výhodou takových
webů je, že si titulky můžu upravit a zbavit aspoň těch nejhorších nesmyslů,
což v kině nelze.
Středa. Z neznámých důvodů se na GD neobjevil obrázek dopis
čtenáře v článku JP. Přepisoval jsem, přejmenovával, nic. Nechápu to. Pak
to najednou šlo. Inu, jsou věci mezi webem a internetem.
V diskusích o špatně koncipované maturitě z matematiky zaznívalo až
moc často, že studenti z něj byli stresovaní, nervózní. Tak tento argument
neberu. Většina lidí je bez ohledu na své znalosti při zkoušce stresovaná,
to je přirozená věc. Vytýkat testu, že znervózňuje, je chyba. Stejně tak
je nemístné kritizovat v oné maturitě řazení příkladů. Čekal bych od maturanta,
že je schopen sám sestavit pořadí příkladů, které chce řešit. Právě pro
klid a pohodu udělám napřed ty jasné (nikoli vždy lehké), abych měl dobrý
pocit.
CERMAT by měl skončit s maturitami, protože zkonil
i fyziku a zase se bude "harmonizovat". Jeho šéf Zelený Raoul firmy na
tiskovce nekonečně dlouho četl jakási zbytečná čísla, která o podstatě
problému neříkala zhola nic, jen pro něj to bylo odůvodnění současného
stavu. Hlavně že je někdo spokojený.
Čtvrtek. Prodávám a kupuju auto. Zítra je den D, takže jen stručně.
Na peugeota jsem dostal během dvou dní smršť nabídek, leč ochota jít s
cenou výš (nad tisíc) byla mizivá. Za tisícovku by zájemci přijeli ještě
týž večer. Jeden člověk nabídl pět tisíc, nechal si popsat auto, poslat
fotky, druhý den přijel s kamarádem, ten po zjištění, že auto má sytič
jen pohrdavě odfrkl, projel se a znechuceně odjel. Kvůli tomu jsem odřekl
jistého kupce.
Jedna paní nabízela pět tisíc za půjčení auta na
dva měsíce, pro známou podnikatelku. Raději jsem nečekal, až "podnikatelka"
uvidí skoro 25 let staré auto a znechuceně si odfrkne. Odmítnutý kupec
nedělal drahoty a auto bere.
Plynová Alfa Romeo z Pardubic se mi líbila, jenže
před dovolenou nebyl čas a po ní auto. Nabídka se dost rychle mění a rozhodl
jsem se dát přednost regionu, abych nejel do Plzně a nezjistil, že tu šunku
nechci. Našel jsem ucházející auto v Podolí (nikoli v lékárně, ale u Uherského
Hradiště), značku uvedu, až ho budu mít, neb vše se odehraje zítra. Vím,
že mě někteří nepochválí... Také proto jsem nikomu neřekl pravou cenu,
abych nemusel odrážet dobré rady.
Tak či tak, za čtyři roky šly ceny ojetin prudce
dolů, až k nevíře.
Pátek a víkend. Ráno odjezd peugeotem do Uh. Hradiště, v půl
desáté sraz s kupcem. Velkoryse jsem mu přenechal gaučovou matraci k zapření
sedadla. Je RC modelář, auto chce na převážení modelů, takže mu šlo o prostor.
Když se sklopí zadní sedadlo, tak zapře sedadlo řidiče automaticky. Ke
všemu jezdí do Prahy, takže odhlášení auta udělá sám a já se s tím nemusím
trápit. Doufám, že ví o ekodani...
O hodinu později přijel prodávající, odhlásil auto
na mě i zrušil pojistku, takže jsem během dopoledne 2x změnil vůz, kupující
i prodávající byli z okolí UH. Kdybych to chtěl naplánovat, nevyšlo by
to. Peugeotem přijel a plynovým renaultem lagunou
1.8 RT odjel. Teď se na mě sesypou ti, kdo mě před renaultem varovali,
leč neudělal jsem to schválně. Prostě se to tak sešlo.
Ekodaň jsem naplatil, neb majitel má ZTP. Na inspektorátu
úřednice pečlivě nastřihla malý techničák, ale jak jsem se dočetl, stejně
jako ustřižený roh občanky to nemá žádnou zákonnou oporu, to si jen tak
úředníci hrají. Zákonnou lhůtu pro přihlášení stejně nestihnu, protože
tento týden měním trvalé bydliště na grunt (po čtyřech letech od stěhování
do Kralup mám pořád starou pražskou adresu, to taky bude veselo). Auto
jsem prodal se starou adresou. Jak si poradí úřad s tím, že přihlašuju
auto už s novou adresou, nevím, ale nebudu kvůli úřadům auto dvakrát přehlašovat.
Poněkud mě zaskočilo, že plynové pistole nemají
jednotnou normu jako benzinové, takže ne každá pumpa s LPG mě obslouží.
Mezi UH a Bojkovicemi je jedna, kde vám plyn natankují sami, takže mám
vystaráno. Sám to dělat nebudu ani za nic.
Navečer jsem odjel pro DD do L. a přes B. jsme se
vrátili na grunt. Večer byla dynamická zkouška mužského sboru, kdy málem
došlo k 356 vyloučení PG. Zkouška byla na sobotní zpívání v Ratíškovicích,
kam se mi nechtělo, protože jsme si chtěli s DD udělat výlet a taky proto,
že místní vinaři jsou skoupí a nepozvou do sklepa. Faktem je, že výjimečně
pozvali...
V sobotu jsme zvolili z přehršle nabídek výlet do
Žádovic na Putování za vínem, kombinace
minikoštu a přehlídky vín. Minikošt (cca 150 vzorků) byl na galerii, v
přízemí se prezentovala okolní profesionální vinařství. Lze tak porovnat
malo- a velkovýrobu. Pochutnali jsme si na obou plus mínus stejně, na koštu
jsem konečně narazil na excelentní muškát moravský, dole zase na výborný
muškát otonel. Nahoře jsme si pošmákli na vynikajících hibernalech. Protože
byl hokej, hrála cimbálka tak, aby muzikanti viděli na plátno. Naštěstí
zvuk nešel.
Zůstali jsme asi čtyři hodiny, pak jsme odjeli na
grunt a po odpočinku jeli pod Šidleny, kde měl čekat GJ, an pozval DD při
setkání v krámě při nákupu. Jenže tam nebyl a vymlouval se na jakési nesmysly.
Tak jsme objeli sklepy a narazili po malé nepříjemné epizodě v podobě nečekané
nevstřícnosti na sklep VM, který nás rád uviděl. Měl tam sice společnost,
ale část byla na odchodu, takže jsme zaplnili hluché místo. Po pár hodinách
jsme kupodivu pořád pevným kolem odjeli na grunt a hajat po pracovně náročném
dni.
V neděli jsme odpoledne s JN podnikli cyklovýlet
na nově otevřenou stezku na místě bývalého drážního tělesa zrušené trati
Kyjov – Mutěnice. Je to sice místy nudné, asi jako cesta vlakem, ale nejsou
tam převýšení a výmoly. Zatím končí
za Dubňany, ale bude protažená až do Hodonína. Zajeli jsme také do dubňanského
vinařského areálu, ale tajné přání zajít do sklepa nevyšlo. Bylo tam mizivě
lidí a jediný pokus, při kterém jsem vyrušil párek postarších milenců (proč
se nezamkli?), nevyšel. Pán tvrdil něco ve smyslu, že v životě víno neviděl...
Je tam zajímavé muzem starých nástrojů, strojů
a různých předmětů. A spousta starých
sklepů.
Na zpáteční cestě jsme do sebe v příjemné hospodě
u trati šoupli dvě piva, já navíc houbovou polévku, a jeli zpátky. Tradičně
foukal tam i zpět silný protivítr, já jsem už nemohl usedět, ale cesta
trvá jen půl hodiny, takže to šlo.
Na gruntu jsme už jen posedávali a dělali drobnosti,
já jsem dokončil instalaci zvonků. Sobotní
ranní mrazy nám zlikvidovali vinou révu
na gruntu (ve vinohradu naštěstí ne), rajčata, pár keřů a ořech. A namrzly
švestky, jako plody, takže co z nich
bude, nevím.
Stažená módnost
(Meditorial),
21. 5.
V jihomoravské mutaci MfD (12. 5. 2012) se objevil výron místní novinářky
H. Raiskubové, která soudí, že nemá cenu šetřit si na důchod, protože než
se ho dožije, budou penzijní fondy dávno rozkradené. Bude proto dobrovolně
nezodpovědná a problém bude řešit, až nastane. Nebude, ale to je její problém.
Větou o rozkradení zato přispěla k nedobré náladě mezi lidmi. To
je už náš problém.
Placení kartou bez zadávání PINu je podle redaktorky
LN P. Jůzlové "módní" (16. 5. 2012). Módní je akorát to slovo, stejně jako
"mánie". Stav, jež obě slova popisují, přitom ještě nenastal a neví se
ani, jestli nastane. Bezkontaktní kartu mají tři procenta lidí... Až zjistí,
že částky do 500 se utrácení nesnesitelně snadno, možná zpozorní.
Co si máme myslet o této větě v článku o zadržení
Ratha: "Kauzu si od samého počátku pod sebe stáhla nekompromisní ústecká
krajská žalobkyně Lenka Bradáčová." (LN 16. 5. 2012) Domníval jsem se,
že práce je žalobcům přidělována, nikoli že si vybírají, co by se jim líbilo.
Možná jde jen o klasickou neobratnost ve vyjadřování, ale stejně
mě to "stáhla nekompromisní" děsí.
Všechno se vykecá
(Téma),
18. 5.
Naděje na zlepšení poměrů v této zemi, oživená utajením operace Rath
a spol., skončila. Ve včerejší MfD se objevila decentně chlubivá fráze
"podle policejní žádosti o vydání Ratha k trestnímu stíhání, jejíž obsah
MfD zná, se...". Jak to, že příprava akce byla utajena a vyšetřování běží
v klasických děravých kolejích, kdy média vědí vše? Do háje se vším.
Nesmyslný zákon
(Komentář),
18. 5.
Naprostou šílenost v ochraně dětí vymysleli naši zákonodárci. Od prvního
dubna musí lékařský zákrok, který není bezodkladný, posvětit písemně oba
rodiče, pokud dítěti není 18 let. Stačí, že by mohl pacientovi podstatným
způsobem uškodit. Tato vágní formulace vede k tomu, že někteří zubaři odmítají
bez spolupodpisu dělat tzv. "krvavé zákroky", praktičtí lékaři chtějí podpis
i při očkování, třeba vitamíny pro posílení imunity. Platí i pro odběr
krve.
Jenže to není všechno: plná moc druhého rodiče se
neuznává! Musí se proto dostavit osobně. Nikoho nenapadlo, že rodiče nejsou
pořád spolu. Nemyslím předrozvodové stavy, ale služební cesty, práce mimo
bydliště, dlouhodobé pobytu v zahraničí, ale i hospitalizace v nemocnici.
A protože ne vždy víte při návštěvě lékaře, co se bude dít, stane se, že
místo ošetření dostanete formulář, který musíte přinést vyplněný a podepsaný,
jinak má váš potomek smůlu.
Máte dítě u babičky a potřebuje nějaký zákrok? Neexistuje.
A má-li dítě poručníka, jsou komplikace neskutečné.
Přitom jak se zdá, o problému všichni věděli, jak
tvůrci, tak kritici. Teď ho ministr řeší, ale to si mohl ušetřit.
Nové není lepší
(Poznámka),
18. 5.
V besedě o nové podobě zpravodajství Události (LN 14. 4. 2012) nezaznělo
nic nového: podle ČT je všechno v pořádku a změny jsou pouze k lepšímu.
Pokud jde o chození moderátorů, akorát vznikl problém, že se musí hlídat,
jaké mají boty. A u žen dokonce, jaké mají nohy! Kvalita nohou je tedy
v přímé závislosti s kvalitou zpravodajství – to je úžasné.
K tomu přidávám poznatek, že besedující, ať novináři
či televizáci, se vyjadřovali jako prasata. Co věta, to halda ukazovacích
a takacích zájmen: "Mám trochu pochybnosti o tom konceptu (...) moderátoři
nakonec musí odmoderovat ty zprávy, musí se na to připravit, ta reportáž
asi nikdy nebude..." či "Já nehodnotím ani internetové stránky podle grafiky,
ale jestli tam najde ten obsah, který hledá. Ale kdyby tu seděl někdo,
kdo o tom mluví odborným jazykem, tak by vás přesvědčil, že je to vlastně
pěkné."
Proč to korektoři nezcivilizovali? Nebo Lidovky
už korektory nemají?
Kypr a výlety 1
(Dovolená),
18. 5.
Podařený výlet do vodního parku byl v režii DD, která hbitě naskočila
do prvního busu, který se jí zamlouval. Po půlhodině jízdy na východ park
nikde a my někde, neznámo kde. Když se po levé straně objevil místní trh
a nějací lokálně vypadající občané vystoupili, DD iniciovala totéž. Ani
jsem nestačil hlesnout, že nikde nevidím zastávku.
Prošli jsme trh, který byl naprosto turistických
atrakcí prostý. Nabídka zahrnovala vše, od zeleniny a ovoce přes boty a
místní uzeniny po nabídku blešího trhu. Jali jsme se především hledat zastávku
zpět. Já jsem logicky navrhoval vrátit se na silnici, po které jsme přijeli,
DD iniciativně vyrazila do kopců. Záhy zastávku našla, ale bus jel neznámým
směrem.
Já jsem se zatím usadil v příjemné kavárna dřevem
vybavené, na plasty si pořád nezvyknu. Angličtina nezabrala, servírka byla
z Rumunska a uměla rumunsky a řecky. Trochu uměl jeden host a další přes
ulici v jiné kavárně. Takže jsme objednávku halekali po náměstíčku.
Pak se vrátila DD, dali jsme si víno a šli hledat
zastávku. Došli jsme na silnici a tam jsem se zeptal zaručeně kompetentního
člověka: muže v oranžové vestě, an dirigoval dopravu. Zjistili jsme, že
jsme kousek od letiště, časy odjezdů jsme znali z knížečky, takže tentokrát
už v klidu jsme se vrátili na trh. DD si koupila zaručeně pravou japonskou
panenku (s barbieovským kukučem), já dvě cínové konvičky "very old".
Zachtělo se mi ochutnat místní klobásky. Muž nabídl
ochutnávku a po souhlasu nacpal do tašky asi dvě kila pochoutky. Vyjádřil
jsem nesouhlas, ubral polovinu, po krátké iteraci jsme skončili na čtvrt
kile. Podobně to dopadlo s jehněčí slaninou. Nakonec stejně přihodil o
oběma ještě polovinu, aniž změnil už dohodnutou cenu. Byl to kšefstman,
zboží nabízel, leč nevnucoval. I u jiných obchodníků to tak dopadlo, při
nezájmu dali pokoj.
Fotky: bleší trh,
kobercové auto, kavárna
s Rumunkou, ještěrka, typická
kyperská pec, kterou mám v plánu postavit
na zahradě.
Vrtěti Smetanou
(Komentář),
18. 5.
Muž nacházející se v krizi středního věku, neochotný smířit se s
typicky českým pojetím svobody, řeší svou potřebu vyjádřit se k dění kolem
sebe rejpavým psaním a pošťuchováním.
Z řidiče, který přimaloval tykadla politikům na plakátech, je mediální
hvězda a vzor všech ctností. Přičemž, pokud vezmeme v potaz, že alespoň
základní formy demokracie zde opravdu fungují, má máslo na hlavě především
on sám. Helsinský výbor, kdy paní Šabatová odhaduje myšlenky soudkyně (!),
Liga lidských práv, ministr Pospíšil chystá stížnost k Nejvyššímu soudu,
a tak dále, a tak dále. Kupodivu, nikdo nejde bod po bodu jednotlivých
námitek a nesnaží se na ně podívat bez emocí, čistě racionálně.
Za prvé, podjatost soudkyně, manželky politika Langera,
měl namítnout sám obžalovaný. Svého práva nevyužil, tedy je zbytečné to
neustále zmiňovat. Navíc se soudkyně vcelku rozumně snažila změnit rozsudky,
aby k vězení nedošlo, o tom dále.
Za druhé, Smetana nebyl odsouzen do vězení, ale
k zaplacení škody, což učinil, a ke sto dnům veřejných prací, které odmítl.
Soudkyně zašla tak daleko, že mu nabídla náhradu ve formě domácího vězení,
což je spíše formální záležitost, které pan Smetana opět odmítl. Tedy až
ve třetí fázi se náš hrdina dostal do situace, kdy byl odsouzen k vězení
na sto dnů.
Na jedné straně mě děsí, že za takovou blbost lze
zavřít člověka do vězení. Stejně tak mě ovšem děsí naprosté pohrdání ze
strany pana Smetany zákony naší země. A do třetice, děsí mě aktivity různých
ochránců lidských práv, to nemají na práci nic jiného, než řešit jednoho
člověka, který se rozhodl, že půjde proti všem?
Pokud se chtěl pan Smetana stát mučedníkem, budiž
mu přáno, podařilo se. Jestli to byla hloupost či frajeřina, to ví jen
on sám. Reportéři měli svých pět minut slávy.
A dál?
|
|
