 | |
 |
Konec nabubřelce
(Téma),
22. 2.
Šéf NKÚ Dohnal skončil. Klasicky ne proto, co se mu vytýkalo, ale kvůli
formální bezúhonnosti. Dobře mu tak. Hrál si na Pánaboha, primárně hlídal
nezávislost úřadu a neviděl, že svou nadutostí úřad i svůj post deklasuje.
NKÚ se z těch sraček, kam je dostal, jen tak nedostane.
|  |
 |
Co přinesl internet
(Glosa),
22. 2.
Média začala slavit 20 let internetu u nás. Jak jinak, tradičně hloupě.
Kladou zasvěceným i laikům dotazy, co všechno jim tento fenomén dal či
vzal. Odpovědi jsou různé, jak jinak, ale vesměs jejich hloupost odpovídá
hlouposti dotazu.
Představte si 19. století, plné produktů vědeckotechnické
revoluce. Tehdy začala elektrifikace světa. A dejme tomu, že redakce nějakého
časopisu dostane ten nápad zeptat se čtenářů a občanů obecně, co jim elektřina
přinesla. Mám myslím solidní fantazii, podle měření 0,52 jednotek BP (Baron
Prášil), ale představit si takovou otázku si opravdu neumím.
Otázky na změnu totiž generují lidé ex post, s dost
značným zpožděním. S výjimkou protržení přehrady, ztráty panenství a podobně
jsou dějinné události zpravidla infinitezimální povahy. Nastupují nenápadně,
nepovšimnuty. Až pak přijde nějaký novinář a udělá z toho událost.
Novoty berou lidé jako přínosné, obtěžující nebo
je v podstatě ignorují (kašlou na ně, využívají nevědomky). Ale i ty přínosné
používají mimoděk. Neznám nikoho, kdo by zapnul spotřebič a děkoval Bohu
za dar elektřiny, stejně jako každý telefonuje mobilem, aniž by mu v tu
chvíli prolétlo myslí nepohodlí nespolehlivých a močí prosáklých telefonních
budek.
Doufám, že tento úvod přesvědčil i zarputilce, proč
jsem alergický na podobné ankety, zejména však na odpovědi jejich účastníků.
"Krade mi čas, bere mi soukromí..." zní jedna z nejčastějších výhrad. Kdo
tomu člověku brání, aby pořád nesurfoval po nesmyslných stránkách bez zbla
užitečné informace, necpal své údaje, kdekoli o ně požádají, nastavují
si zasílání spamů o preferovaném zboží či službách? Stejné typy nadávaly
a nadávají na televizi, jako kdyby tam nebyl čudlík On/Off.
Krádež času, soukromí, možností se vzdělávat, cestovat,
žít kulturně, to jsou výhrady lidí, pro které je škoda i vynález elektřiny
a rozvodných sítí. Představte si měšťana v 19. století, který na otázku,
co mu přinesla elektřina, odpoví něco v tom duchu – kdeže louče a petrolejky
jsou. Svícení tehdy bylo drahé, chodilo se proto spát dřív, doma se večer
povídalo, muzicírovalo, vedl se hodnotný život. Teď se ponocuje, ráno se
vstává pozdě, s únavou, dopadá to na pozornost dětí ve školách, výkon dělníků
v továrnách, soustředění studentů na univerzitách. Ve svém důsledku rodiny
více utratí, společnost se ve vývoji zpomaluje, protože má méně času na
rozvoj.
Pokusil jsem se najít nejstarší stopy po internetu
a mailování v počítači. Ten už je samozřejmě od té doby mnohokráte resuscitovaný,
takže jsem se dostal jenom do roku 1997. Protože jsem v tu dobu už šest
let pracoval v Softwarových novinách, je jisté, že mi pár let chybí, i
když na dvacet let samozřejmě nedosáhnu.
Co pro mě internet znamená? Víte, že nevím? Stejně
jako digitální fotoaparát, mobilní telefon, prostorový zvuk, ale i papírová
knížka, auto (i karburátorem), kolo, sklenka vína, pohoda, kachna se zelím
a knedlíkem, slunečné odpoledne, hvězdnatá noc, příjemná žena v náručí...
Prostě všechno, co mi umožní být spokojený.
Když něco z toho není, je momentálně hůř, když to
mám, nezabývám se tím.
Atomová záhada
(Poznámka),
22. 2.
Vskutku zajímavá fakta jsem se dočetl v článku M. Zajíčka z VŠE (LN
14. 1. 2012). Podle něj se totiž žádná renesance výstavby jaderných elektráren
nekoná a ekonomicky je taková výroba elektřiny naprosto nerentabilní. V
Evropě a USA se stavějí pouze tři a to ta americká se de facto dostavuje
po zastavení projektu. Čínu, Rusko a další území autor nezmínil ani tak,
že by uvedl, proč.
Pokud jde o ekonomickou stránku, jen v Německu,
Slovensku, Koreji aJaponsku je jaderná elektřina nejlevnějším zdrojem.
To ovšem podle mého chudého úsudku nic nevypovídá. Hodnotit zdroj podle
nákladů je jen jedna část pohledu, musíme uvažovat také znečištění, dostupnost
paliva, spolehlivost, provozní náklady a nevím, co ještě. Pochybuji velice,
že země s atomovými elektrárnami je provozují se ztrátou, ale i kdyby tomu
tak bylo, pořád to má logiku: je to spolehlivý a na dodávkách paliva málo
závislý zdroj. Plyn, nafta, uhlí, slunce, vítr jsou rozhodně právě na dostupnost
háklivější.
Před 11 lety
(Deníček),
22. 2.
Texty z knižně vydaného deníčku Gentleman miluje mlčky z doby před
11 lety. Někdy jsou zajímavě aktuální.
Americký právník Fagan známý svými procesy (odškodnění za holocaust)
se ujal na žádost rakouských odpůrců Temelína jejich boje. Hodlá požádat
společnost Westinghouse o všechny dokumenty o dodávaných zařízeních (ty
tak určitě dostane). Žalobu podá jménem "potenciálních rakouských a jiných
obětí" a podnikne kroky na ochranu "dětí, rolníků, obchodníků a obcí" v
okolí Temelína a v celé Evropě. Jeho cílem ovšem není prozkoumat bezpečnost
Temelína, ale rovnou zabránit jeho uvedení do plného provozu. (–) Odpor
majitelů psů proti návrhu nového zákona o psech je dílem iracionální. K
čemu jsou řeči o tom, že každý pes může napadnout, když od některých psů
je to nebezpečnější? Neochota dávat psům košíky s tím, že jde o omezení
jejich práv, je jen výmluva. Jistě, nejsou špatní psi, jen špatní majitelé,
ale o jejich postih přece jde. Jenže k tomu se majitelé příliš nehlásí.
Kolik pejskařů nechá výtrusy svého miláčka na chodníku, kolik jich klidně
pouští psy močit do pískovišť, kde si hrají – jak známo – děti. Kde je
jejich svědomitost a odpovědnost? (–) Když se vám narodí dítě v cizině,
máte smůlu. Pas dítě dostane až po prokázání českého občanství. K tomu
ovšem potřebuje rodný list, který pro tyto účely vystavuje jediná matrika
v Brně. Vyřízení trvá několik měsíců. Náhradní cestovní doklad pro okamžitý
návrat do vlasti se vystavuje na počkání. Jenže na vystavení není nárok,
záleží na benevolenci úřadů.
|