Gentleman

	Hlavní stránka Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum

Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.

Prsní implantáty (Glosa), 19. 1.

Diskuse kolem začíná být únavná a útočná. Mám na mysli ženy, které implantát získaly "dobrovolně" v rámci kosmetické operace. Objevuje se zhusta názor téměř "dobře jim tak", jako kdyby snaha vypadat líp a mít ze sebe lepší pocit byla špatná a zatraceníhodná.
    Tyto názory zastávají převážně pánové, a dám krk za to, že ti, kteří slintají nad kozatými silikózními krasavicemi s balóny velikosti medicimbalu. Tak ty nemyslím.
    Jenže každý, kdo si zaplatil, má dostat za své peníze odpovídající zboží a službu. Platí to v nelékařských oblastech, v lékařské by to mělo platit také, a to mnohonásobně víc. Přece jen se dává něco do těla a nelze dost dobře chtít po pacientovi, aby si obstaral všechny informace a sám se rozhodl, jak nás k tomu nutí třeba u investování peněz do fondů.
    Stejně tak nelze na implantáty všeho druhu pohlížet jako na klasické zboží se záruční lhůtou. Implantát musí mít garantované a definované vlastnosti a naopak, pacient se musí chovat tak, jak má. Tady mu odpovědnost neupírám. Když si vybere implantát, který má životnost 10 let, má se každé dva roky kontrolovat a neumožňuje náročné sportování, má a musí se tak chovat a v případě porušení pravidel nemá nárok na náhradu či odškodné.
    Nelze se divit ženám s vadnými implantáty, že jsou neklidné. Mít v těle něco, co je potenciálně nebezpečné, je důvodem k neklidu. V mnohem méně závažných případech se přijímají honosně okatá opatření, často zbytečná a hysterická. Argumentovat pacientce, která v sobě bez vlastní viny nepříjemnou věc, že každá operace je rizikem, že s tím musí počítat, že je ohrožení málo pravděpodobné... to je sice hezké, ale neomalené.
    Jsme malými kolečky v obrovském soukolí a instituce, státní, veřejné i privátní, nad námi mají neskutečnou moc. Za vadné implantáty mohou ženy stejně jako běžní občané postižení finanční krizí způsobenou nezodpovědnými hrátkami bankéřů. A spravedlnost? Je slepá a mlčí...

Gentleman

Sčítání (Poznámka), 19. 1.

První výsledky sčítání ukázaly, že je nelze brát příliš vážně. Máme-li jen 13 tisíc Romů, nemáme problém. Pokud totiž nevíme, kolik jich je (odhady mluví o až půl milionu), nemůžeme nic řešit. Každý analytik potvrdí, že neznáme-li situaci, je veškerá snaha o její nápravu jen plýtváním zdroji.
    Kromě toho je zjevné, že občané si dělali šprťouchlata, jak ukazuje 15 tisíc vyznavačů jediismu, náboženství rytířů Jedi. Není to ovšem žádná švejkovina, jak se domnívá redakční naiva T. Vocelka z MfD (16. 12. 2011). Píše troufale, bez znalosti věci, že jediismus není náboženstvím.
    Stejně jako statistikům nepřísluší posuzovat, co náboženstvím je, a co není, nepřísluší to ani novinářům obecně a Vocelkovi zvláště. Nemá co spekulovat, proč se lidé k jediismu hlásí: prý tím projevili zlost nad tím, že stát se šťourá v jejich soukromí. Nemá k tomu totiž jedinou indii, kromě svého slepičího mozečku, který mu velí nazvat nepochopitelné švejkovstvím.
    Kdo nechtěl, na otázky odpovídal jinak, než jaká je pravda.

Gentleman

Ještě jednou o potravinách a cenách (Komentář), 19. 1.

Pražák, bydlící již více než půl života v malém pohraničním městečku, podlehl touze podělit se o své myšlenky. Jsou mnohdy kontroverzní a rád se pustí do debaty s případnými oponenty.
Už několikrát jsem tu psal o cenách a sortimentu potravin, alespoň z hlediska svého bydliště v malém pohraničním městečku. Naposledy jsem na základě častého nakupování ve dvou supermarketech a toho, co předpokládali v médiích, napsal, že vzhledem k plíživému zdražování po dobu několika měsíců doufám, že se zvýšení DPH potravin v roce 2012 neprojeví.
    A ejhle, je to tady. První letošní leták supermarketu A hlásá: „Bojkotujeme vyšší DPH“ a leták supermarketu B: „Zvýšení DPH ceny ani kvalitu neovlivní.“ Inu jak by mohlo, když se tak plíživě dělo již dříve. Ale zůstaňme při zemi, zrovna v B, kde 10 ks vajec stálo ještě před měsícem 24,90 Kč, před Vánocemi 26,90 Kč dnes, stojí 28,90 Kč. Hurá! (Kupodivu v supermarketu A zůstala vejce na původních 24,90 Kč.)
    A to, že neovlivní kvalitu? Jak by mohlo. Je už teď mizerná. V LN k tomuto tématu vyšel 6. 1. článek s příznačným titulem „Víno ředěné vodou, džemy bez ovoce“ s podtitulem „Česko, potravinový odpadkový koš Evropy“. Já jen dodám, že v supermarketu B jsem koupil sojový řez, fabricky zabalený v potištěném celofánu a po rozbalení z něho na mě vykoukl pěkný tučný červ. A aby supermarket A nezůstal pozadu, tak z rovněž fabricky zabaleného pytlíku buráků (arašídy neloupané, pražené) vykoukl z jednoho rozloupnutého buráku červ živý, a z jednoho vypadl už chcíplý.
    Může to být jen nostalgie po uprchlém mládí, ale jsem přesvědčen, že ač sortiment a množství potravin za totáče byl proti dnešku mizerný, kvalita byla lepší (porovnávám prodejny pro obyčejné lidi tehdy a dnes). Na chuť třeba tehdejších uzenin se slzou v oku vzpomínám dodnes.
    Také jsem se zde před časem zmínil o nemožnosti sehnat v supermarketu jiné než sladké paprikové lusky. Musím konstatovat, že už druhý rok v supermarketu A se tak po dva tři týdny v létě objeví lusky pálivé, cca za dvojnásobnou cenu proti sladkým. I za tuto krátkou prodejní dobu jsem vděčný. Vše ale zachraňují farmářské trhy.
    Ovšem Pražáci a obyvatelé větších měst, zapomeňte na to, co si představujete pod pojmem farmářské trhy u vás, třeba v Holešovické tržnici. Do našeho městečka od jara do podzimu přijede vždy ve čtvrtek a v pátek zelinář a prodává ovoce a zeleninu. Asi jsou to jeho výpěstky, soudím tak z toho, že mnohé (třeba okurky) má už zavařené. A občas se objeví stánek s medem a medovinou a přijede i Slovák s klobáskami, slaninou a domácími salámy – vše výborné. Nepočítám Vietnamce, zajisté překupníky, kteří na můj dotaz vychválili papriku jako móóóc pálivou, ale byl to sladký šmejd, který dostanu v každém krámu.
    Ale zpět k tomu zelináři. Měl pálivou papriku jako běžné lusky, feferonky beraní rohy a kulaté feferonky. Když jsem se zeptal, zda jsou opravdu pálivé, pravil: „Ještě na mě budete vzpomínat.“ A taky jo, huba mě pálila jako ďas. A vše za cenu mezi třiceti a čtyřiceti korunami za kilo.
    A na závěr šok. V supermarketu B mívají také feferonky beraní rohy, měli je i v době, kdy jsem je kupoval u trhovce. V balení po dvou až třech kusech, váha padesát gramů. Proč tak málo? Dnes je pravidlem uvádět i kilogramovou cenu. A ta v tomto případě byla 553 Kč/kg. ŽE JE HANBA NEFACKUJE!

Jan Hajský, jan.hajsky@volny.cz

Před 11 lety (Deníček), 19. 1.

Texty z knižně vydaného deníčku Gentleman miluje mlčky z doby před 11 lety. Někdy jsou zajímavě aktuální.
Zpráva, kterou uvedlo pouze Právo, praví, že se v Srbsku používala i munice s pláštěm obsahujícího uran s příměsí radioaktivního plutonia. (–) Clinton přiznal, že vyšetřovatelům lhal co do skutečností v cause Lewinská: dohodl se však s vyšetřovateli, takže mu nic nehrozí – no vida, že to jde i v USA, vzoru všech ctností. (–) Rekonstrukce zatčení Kajínka se odehrála ne za tmy, ale za světla. Přitom měla získat poznatky, zda žena, která chtěla přeřezat lano jednoho spouštějícího se policisty, mohla poznat, o koho jde. Patrně šlo o uměleckou rekonstrukci.

Gentleman




Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved	:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání