Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
(Citát týdne)
Málo se ví, že být konzervativní znamená, že člověk má rozum a užívá ho.
Karel Steigerwald

Ohlédnutí (A týden uplynul), 16. 1.

* Policie přišla s návrhem na obžalobu guru Bárty a exkomunikovaného poslance Škárky (oba VV) z dávání a braní úplatků – teď to začne být zajímavé. * Tomio Okamura chce být napřed senátorem, než bude kandidovat na prezidenta – aby ho Japonci akceptovali. * Provokační umělec D. Černý se nakonec omluvil M. Knížákovi za to, že ho označil za čuráka: prý to bylo neadekvátní – opravdu je to omluva? * Řecko nakonec odejde a měnové Unie samo a experti náhle už to tak černě nevidí – že by tady byl zakopaný pes? * Ringieru chybí už jen televizní stanice, říkal jsem si tuhle, a co jsem neslyšel? – prý se zajímá o TV Barrandov. * Pracující důchodci prý zbytečně vysávají státu peníze: měli se rozhodnout včas, jestli jít do důchodu nebo pracovat – i blbci s takovými názory se najdou. * Ústavní soud moudře rozhodl, že Praha nemá co vyhovět stížnostem lidí, kterým vadí kilometrový úsek magistrály – vše vyřeší jinými stížnostmi desítky let blokovaný obchvat. * Myslí si ctitelé ministra školství, že je normální nazývat ministerské projekty SPORT, OKNO a podobnou vojensko-policejní hantýrkou? *
Filmy (Editorial), 16. 1.

Pondělí. Noční ruský film Poločas rozpadu Timofeje Berezina na ČT1 byl prvním současným o současném Rusku, který jsem viděl. Příběh technika v továrně na obohacování uranu, který je po technologické havárii ozářený, byl velice sugestivní z hlediska této události, již se snažilo vedení brutálně utajit, včetně vyhození dotyčného z práce, tak co do následného rozhodnutí hrdiny ukrást a prodat plutonium pro zabezpečení rodiny (scéna, kdy stojí na trhu s cedulí Pu239 je úžasná). Zbývaly mu totiž asi dva dny život.
    V druhém plánu se odehrával neméně děsivý příběh mafie a překupníků, zejména z neobyčejné krutosti v jednání. Přebírali od svých šéfů pohled, že lidi jsou bezcenný šmejd a zajímaví, jen pokud z nich mají peníze. Scéna, kdy šéf mafie zabije před svým palácem překupníka, protože nesplnil úkol, prohodí k ochrance, ať odtáhnou mrtvolu, ježto překáží autům přijíždějících hostů, načež se vrátí na oslavu, byla mrazivá.
Úterý. Výlet do Prahy. Napřed jsem zašel na projekci filmu Děti moje s G. Clooneym. Příběh manžela, jemuž po nehodě umírá v nemocnici žena a on se od pubertální dcery doví, že mu zahýbala, a jme se jejího milence hledat. Ukáže se, že rodina nebyla tak semknutá, jak si namlouval. Zdánlivý melodram se však vyvinul v zajímavé dílo.
    Pak jsem coural po Praze, zakoupil opožděný vánoční dárek a v jednom starožitnictví pořídil za směšné dvě stovky zachovalé nástěnné bicí hodiny. Prodavačka se domnívala, že jsou na bateriový strojek, po nahlédnutí jsem konstatoval, že ne, ale jinak jsem jí to nevnucoval. Neměly klíč a nešly. Doma jsem pak zjistil, proč nejdou. Obvyklá laická chyba – někdo je přetáhl. Stačilo rozkmitat nepokoj a tlačit správným směrem na mechanismus s pérem. Po pár minutách se pnutí, které bránilo chodu, uvolnilo a stroje běžel sám. Bijí velice jemně, paráda.
    Po filmu jsem si dal za ušetřený peníz zmrzlinový pohár a další lahůdky a šel na sraz do Růžové. Účast byla mizerná, po hodině se objevil jen nealkoholický JV. Poseděli jsme
Středa. Den jsem strávil domácími pracemi. Ráno jsem se vydal sehnat pancéřovanou hadici místo poškozené, předchozí majitel pomocí nich udělal celý rozvod vody. Vypadá to velice fórově, všude nějaká visí. Narazil jsem v Kralupech na úžasný obchod se vším, co k domácímu kutění potřebujete. Takové spektrum jsem neviděl, netušil jsem, kolik se například u nás vyrábí různých úchytek. Našel jsem panty do dřevěných futer, které jsem nemohl sehnat, dokonce kování na dveře do sklepa ve starosvětském provedení.
    Večer jsem se díval chvíli na Dobře placenou procházku, záznam z Národního divadla. Protože byl zvuk záznamu naprosto úděsný, jako ze sudu, dlouho jsem to nevydržel. Člověk musí chtě nechtě srovnávat s původním semaforským filmem, ale Vanilka, nevím, kdo ji hrál, byla opravdu pěvecky slabá. Nemyslím intonačně, ale frázováním, k jazzu měla daleko. Dost to rušilo. Teta byla výrazně lepší. Divadelní orchestr jazzové pasáže ne úplně zvládal, celé to bylo dost muzikálové.
    Před půlnocí jsem zaznamenal novinku ČT, kterou je kouzlení s vysíláním v kvalitě HD. Půlhodinku filmu na ČT1 jsem viděl v HD, pak z ničeho nic pokračoval nějaký dokument z ČT2. Tato inovace je opravdu přínosná, stejně jako vysílání archivních snímků v kvalitě HD. Nedost na tom, další den večer dostala uječená Jílková HD prostor, zatímco Naši furianti v podání Divadla v Dlouhé se museli spokojit s normálním rozlišením. Myslím, že kroky nového vedení jsou naprosto jasné.
Čtvrtek. Cesta do Prahy na vyšetření před dalším vyšetřením, na otočku. Pořídil jsem ještě sadu DVD coby dodatečný vánoční dárek a jel zpátky. Večer jsem dal péct dvě kachničky na páteční povánoční posezení s dcerami. Pořídil jsem dvě s váhou něco přes kilo a mladé masíčko se znatelně projevilo. Tuku se vypeklo málo, pečeně byla krásně voňavá a šťavnatá. Vyrobil jsem i zelí, aby se druhý den muselo ohřát.
Pátek a víkend. V poledne jsem se vydal na cestu do Mníšku, tam jsme popíjeli vínko, připravovali knedlíky a čekali na vnoučata a pána domu. S mladší dcerou jsme si udělali procházku do přilehlého lesa, litoval jsem, že nemám foťák, protože posněžené stromy byly lákavě fotogenické.
    Do Prahy jsem se dostal tradičně deset minut po odjezdu vlaku do Kralup, navíc už bylo pozdě někam zajít na koncert, všechno už běželo. Zašel jsem proto do podniku Jezerka na Václaváku, kde hrává Bob Zajíček jazzíček. Byli tam, hráli pro pět hostů, dal jsem dvojku za neskutečných 80 (před Vánocemi stál půllitr stovku), pochopil, proč tam skoro nikdo nechodí, poseděl necelou půlhodinku a šel na vlak.
    Sobotní cesta na grunt se povedla, přestup jsem přes malé zpoždění vlaku zvládl. Opět přes, tentokrát předpovědi počasí, bylo slunečno a optimisticky jsem nasával serotonin, nebo tak se ten mozkový hormon štěstí a pohody jmenuje. Zatopil jsem a jal se bojovat s krtky. Tady je vidět, jak funguje plašič asi za 400 ká, tato hromádka krtka Muromce zaplnila celé kolečko!
    Singl koi kapr uhynul. V kalné vodě akvária plaval znak, zatímco karasové byli v pohodě. Vyměnil jsem ji a zjistil, že nastala změna v jejich chování. Jsou klidní: předtím stačilo vejít do místnosti a ryby rejdily jako divé. Teď jsou v pohodě. Experimentálně tento fakt ověřím pořízením nového koi páru.
    V neděli jsem absolvoval první letošní opravdovou degustaci, a to archivních vín. Milotice jednou za čtyři roky dělají košt archivních vín, v tomto případě minimálně ročník 2008. Vylosoval jsem rulandské bílé a iršai oliver. Potěšilo mě, že jsem se držel v toleranci hodnocení s vinaři u stolu, jen jednou jsem ulítl, dost, ale oni mezi sebou taky.
    Degustace potvrdila můj dojem a v podstatě i fakt, kterým je skutečnost, že označení archivní za poslední roky prodělalo zásadní vývoj. Dnes používané technologie směřují k rychle pitelnému vínu, s uložením na rok, dva, tři. Pro delší uchování se povětšinou, nejsou-li na to školena, vína nehodí. Je to dost sázka do loterie.
    Po degustaci jsem si u JN vyzvedl petku se znamenitým  frankovkovým rosé, abych měl co popíjet večer, protože dopolední popíjení, byť degustačním, tělo rozhodí a abstinence je nežádoucí. Večer mě z horizontálního meditování vyrušili L´s, čímž došlo na zmíněné rosé, takže zbytek dne jsem byl čipera.
    Pár fotek mimo kontext: náhon v zapadajícím slunci, pohled na něj skrz kmeny stromů a tuctový snímek přes stromovou korunu.
Konzistence (Meditorial), 16. 1.

V článku o tom, jak někteří řidiči záměrně blokují sanitky, napsal autor J. Kolina (LN 12. 1. 2012) jednou, že jistý případ policie stále ještě šetří, a na téže stránce pak, že nic nevyšetřila. Nebo to možná spáchal editor při vytváření vaty, aby článek pěkně sedl. Tak či tak je to žalostné.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání