Gentleman

	Hlavní stránka Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum

Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.


	Jak se drží slovo (Téma), 11. 1. Věci veřejné jsou zosobněním ministra školství Dobeše. Napřed mluví, pak myslí a nakonec jednají. Následně začnou mluvit, pak myslet atd. Jak dopadnou církevní restituce, je v podstatě jedno. Podepsat smlouvu a pak klást ne dotazy, jak VV tvrdí, ale podmínky (chtějí údajně vědět, kde ministr finanční vezme peníze, ale obratem s tím nesouhlasí), to je věcnoveřejný folklór, který přestal být významný a zajímavý Gentleman

Nejlepší ministr (Glosa), 11. 1.

S plným vědomím jsem se zapojil do mediální štvanice na našeho nejlepšího ministra školství za dvacet let, který na rozdíl od jiných něco opravdu dělá, zatímco ostatní jen mluvili. Možná bylo dobře, že jen mluvili. Možná by bylo dobře, kdyby Dobeš jen mluvil.
    Jenže on mluví a koná, bohužel v souladu. Sledoval jsem ho v neděli v OVM dvě hodiny a myslím, že na svůj názor mám plné právo. Tolik úvod k dříve napsanému článku.
    Dobešovy testy žáků 5. a 9. tříd budí stále rozpory i proto, že se neví, k čemu mají sloužit. Sám ministr není s to vysvětlit, jestli jde o tety srovnávací nebo ověřovací. Tomu prvnímu by nasvědčoval záměr vyloučit testem zájemce o další studium; ministr to však posléze stáhl. Zbývá druhá varianta, ale ani tam není jasno, jak může test přispět ke kvalitě vzdělávání.
    Test odjakživa zjišťuje stav, zpravidla ten, jehož mělo být dosaženo. Výjimku tvoří série testů, například u sportovců. Pravidelně opakované testy mají za následek buď pokračování v dosavadním tréninku, nebo jeho modifikaci, jejíž efekt ukáže další test etc. To však není tento případ. Těžko si lze představit by žáci opakovali ročník, tentokrát s jinými vyučovacími metodami?
    Pokud se testy zavedou, dojde na 100 % k tomu, že část času se ve školách bude věnovat přípravě na testy. Ty následně dopadnou dobře a ministr vyhlásí zvýšení kvality výuky. Jen blbečků přibude...

Gentleman

Oskar a růžová paní (Ze života), 11. 1.

Nestihli jsme začátek. Ostuda.
    "Kde máte manžela?"zaječela paní u vchodu Slováckého divadla.
    "Parkuje," kontrovala jsem basem tak drsným, až jsem se lekla. Tak se G. stal skutečně posledním divákem.
    "Už mluví ředitel," pokračovala uvaděčka. Dívala se tak tragicky, že jsem znejistěla. Cítila jsem se hůř, než když jsem přišla pozdě na nedělní mši.
    Kubánik byl dobrý. Moc dobrý. Hrál umírajícího desetiletého chlapečka Oskara s leukémií. Květa byla růžová. Poslední dobou jsem na Květu F. a její zjednodušené úvahy a životní modra alergická. Vzpomněla jsem si na Paulovou se Zedníčkem, na které mám snad skutečně alergii. (G. říká, že ze mě přímo vyzařuje, jak Paulovou nesnáším, No, je to komplexní. Dvojice Paulová-Zedníček podle mě přehrává. Kdo viděl Silvestr 2011 na ČT 1, chápe.)
    První poločas jsme prostáli na balkoně. Nevadilo to. Druhý poločas jsem už zavrtaná do nového sedadla v 11. řadě jen nevěřícně zírala.
    Slovácké divadlo skouslo něco, co diváci nečekali. Smrt v přímém přenosu.
    Kapesníčky, chabý potlesk. Šok. Tiché odcházení diváků.
    Zaslechla jsem, jak kameraman pochvaluje první jednání a kamenuje jednání druhé.
    V životě happy end není.
    Nebrečela jsem, naopak. Rozhovory Oskara s Bohem mne potěšily. Růžová Květa mne dostala, ale nejlepší byl Kubánik. Něco tak jemně drsného s lehkostí a nadhledem, nicméně reálného, jsem v divadle asi nikdy nezažila.
    Děkuji, pane řediteli Stránský, že jste něco takového dopustil.
    Všem silným jedincům, kteří vědí, že v životě se umírá a musíme se s tím vyrovnat, doporučuji. Já se určitě aspoň jednou na Oskara a růžovou dámu do SD vrátím.

Před 11 lety (Deníček), 11. 1.

Texty z knižně vydaného deníčku Gentleman miluje mlčky z doby před 11 lety. Někdy jsou zajímavě aktuální.
I sprejeři se učí argumentovat: "Naše malby mluví za nás, jednat s nikým nebudeme, dokud z měst nezmizí všechny jednotvárné věci, což se asi nikdy nestane. Víme, že porušujeme zákon, ale musíte to brát eticky: my neničíme něčí majetek, ale jednotvárnost a ošklivost. V boji proti šedi je vše dovoleno." (–) Rakousko má 80 % obyvatel co my, ale i s veškerými úsporami elektrické energie má o dost větší stejnou spotřebu než my. Z toho plyne, že budeme-li chtít být vyspělí jako oni, za nějakou dobu, budeme výkon Temelína potřebovat.) (–) Na zápal plic zemřel chirurg Karel Foltýn, objevitel metody léčení rakovinných nádorů jejich podvázáním a ponecháním v těle, které je včetně metastáz vypudilo. Většina lékařů je zásadně proti, protože se nemůžou smířit s tím, že v těle zůstane "mrtvá" tkáň. (Po této metodě se pak slehla zem...)

Gentleman

Spojka 3/5 (Poéma), 11. 1.

Obdivujeme hercov, ako boli Jean Marais a Gérard Philipe. Ich šermiarske umenie vo filmoch „Hrbáč“ a „Fanfán tulipán“ nás ale neoslovilo. Rozdiely medzi úrovňami zvládania bojových umení predvedieme na seriáloch, ktoré sú vysielané cez TV kanály „AXN“ a „AXN SciFi“. William Shatner si v 80. rokoch zahral v slávnom seriáli „Star Trek“. Kapitán James Tiberius „Jim“ Kirk bol v jeho predvedení vynikajúci po všetkých stránkach. Až na jedinú výnimku: jeho bojové scény nás opäť neoslovili. Boli totižto očividne prehrávané. Pri džudistickom chvate „Seoi Nage“, teda prehodenia cez plece, mu jeho protivník sám priam naskočil na chrbát. Potom sa nemotorne prevalil a bezvládne spadol na zem. Ako vrece zemiakov. Základom nácviku v džude sú pády. Spadnúť na zem počas boja môže mať vážne dôsledky. Shatnerové pády na zem nepôsobili vážne. Bola to skôr sranda. Padal na zadok. Pri tom zvodne zdvíhal nožičku. Ako mladá a neskúsená baletka, keď sa pri nácviku pošmykne na podlahe v tanečnej sále. Je zrejmé, že Shatner nacvičoval džudistické chvaty a pády iba povrchne.
    Sústredili sme sa na seriály, ktorých pokračovania sa natáčajú ešte aj v súčasnosti. David Hewlett si v „StarGate Atlantis“ zahral postavu vedca, ktorý sa volal Meredith Rodney McKay, Joe Flanigan plukovníka, ktorý sa volal John Sheppard a Jason Momoa bojovníka, ktorý sa volal Ronon Dex. McKay bol najprv roztržitý a neohrabaný. Počas dôležitého boja mieril na protivníka s automatickou pištoľou, z ktorej sa vlastne ani nedalo vystreliť. Bola totižto zaistená proti náhodnému výstrelu. Navyše mu z rukoväte pištole už predtým vypadol zásobník s nábojmi. Neskôr ho ale Ronon dokonale vycvičil. McKay už potom zvládal bojové umenia, streľbu z pozemských a aj z mimozemských zbraní. Stal sa z neho, po boku Shepparda a Ronona, ich rovnocenný spolubojovník. Je to výstižný obraz, ako v týchto seriáloch dochádzalo pri zvládaní bojových umení k postupným zmenám k lepšiemu. Platilo to aj pre ženy. Túto trojicu totižto doplnila ďalšia bojovníčka Teyla Emmagan, ktorú stvárnila Rachel Luttrell. V seriáli „Dark Angel“ zase Jessica Marie Alba stvárnila bojovníčku, ktorá sa za mlada volala Max Guevara a v dospelosti Geneva Locke. Je zrejmé, že na rozdiel od Shatnera, všetky uvedené herečky a herci prešli veľmi drahými, dôkladnými a dlhodobými výcvikmi, ktoré boli vykonávané pod odbornými vedeniami vynikajúcich majstrov v bojových umeniach.
    (1000inventions hybrid unipolar magnetic optoelectronic and rotating connector). http://www.1000inventions.org/detail2.php?id=302
    „Lucia, spájate ľudí s humorom.“.
    Piatok. Vchádzam do miestnosti a do jej života. Lucia vstáva od stola. Na stole je odspodu osvetlená mapa letových koridorov, ktorá sa odráža na plafóne. Stojí v pozore a salutuje. Podáva hlásenie. – Súdruh nadporučík, rotná... Jej meno ani neregistrujem. Iba ju hltám očami. Je vysoká a statná. Krv a mlieko! Husté kučery jej zvedavo vykukujú spod helmy s pripevnenými sluchátkami. Jej prirodzene ryšavá farba vlasov interferuje s ultrafialovou zložkou svetla výbojky. Okolo hlavy jej zažiari aura žltých a zelených kvetov z celofánu. V zelených očiach má žlté pigmentové bodky. Dievča s kaleidoskopickými očami. “... a girl with kaleidoscope eyes. / Cellophane flowers of yelow and green, / towering over your head.“ (The Beatles: Lucy in the sky with diamonds.) Pýtam sa na krstné meno. Lucia! V oblakoch. S diamantmi. O hodinku sa jej končí smena. Pozývam ju do reštaurácii neďaleko kasárne. V reštaurácii ju zase pozývam na sobotňajší ples. Pozvanie prijme. „V rôznych príručkách literatúry dnes nájdeme spomienky, že po vydaní diela sa cez Ameriku prehnala vlna „garpománie“, čo nakoniec odpovedá skutočnosti, že mladí čitatelia sa s hrdinami románu radi identifikujú, a dokonca ich svojimi životnými postojmi a náladami napodobňujú; niečo podobné môžeme sledovať už od Goetheovho Werthera až po Holdena Caulfielda zo Salingerovho románu Kto chytá v žite.“ (NENADÁL Radoslav: Irvingova groteskní metafóra. 1990, In: Irving John: Svět podle Garpa, Praha: Odeon, 560 s., s. 555, ISBN 80-207-0131-1.)
    Vraj to bolo hrdinstvo. Aspoň podľa sveta, v ktorom žila Lucia. V skutočnosti je to vždy inak. Kvôli dobrému hodnoteniu útvaru však treba mať hrdinu. Hrdinstvo? Skôr šťastie v nešťastí. Bol to nočný cvičný let. Zrážka vo veľkej výške. Nedalo sa jej vôbec vyhnúť. Dokonca zlyhal aj radar. Nikto nevedel ako sa to stalo. Možno to vskutku bolo UFO. Nasledoval voľný pád. Mikrogravitácia – ako v kozme. V kokpite sa chaoticky vznášali prístroje z rozbitej palubnej dosky. Zlovestne z nich trčali zväzky káblov. Potom plochá vývrtka. Čo treba skôr zapojiť. Automatický rádiokompas? Radšej umelý horizont! Najprv predsa treba vedieť, kde je hore a kde dole. Paradox? Veď hore je nad hlavou a dole pod nohami. Nie však vo vývrtke! Hrôza. Za taký krátky okamžik sa nedá stihnúť zapojiť jediný prístroj. Toľko vzácneho času nedáva ani veľká výška. Iba okamžik. Na definitívne ukončenie alebo zmenu života. Be or not to be? Pomoc prichádza priamo z nebies. Zážitok mystického dotyku kozmickej Matky. Spojka, ktorá spája s Matkou. Magickým káblom. Ako pupočnou šnúrou. Priamo do srdca cez ňu prúdia kozmické vibrácie, mysteriózny svit Luny a trblietajúcich sa hviezd. Možno to bol iba výplod bujnej a do krajnosti vybičovanej fantázie – ale fungovalo to.
    Tvar a poloha súhvezdí najprv ukazujú, kde je hore a kde dole. A potom aj kde je letisko. Pravou rukou čarovanie s kniplom, ľavou rukou s plynovou pákou. A nohami s pedálmi smerovky. Darí sa vyrovnať let a stabilizovať lietadlo. O chvíľu šťastné pristátie. „Take these broken wings and learn to fly. / All your life.“ (The Beatles: Blackbird.) Mystická trojica prvých písmen gréckej, hebrejskej a rímskej abecedy. – Alfa, alef a A. V rovnakom priestoročasovom dejinnom poradí je aj trojica AAA: astrológia, astronavigácia a astronómia. Je dobré mať ako koníčka leteckú astronavigáciu. Koníček, ktorý môže zachrániť život. A keby to tak nebolo? Radšej na to nemyslieť! Stále sa mi však vracia utkvelá myšlienka. Čo tak vymyslieť spojku, ktorou by sa dalo ľahko a okamžite zapojiť každý prístroj.
    (Sister act 2 Joyfull joyfull interpretazione coro St Francis youtube). http://www.youtube.com/watch?v=W5zwmD4CYZw

Augustin Sokol, asokol@seznam.cz




Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved	:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání