Gentleman

	Hlavní stránka Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum

Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.

Stejné podmínky jsou k smíchu (Poznámka), 24. 8.

Sportu nerozumím. Myslím tím pravidla pro materiály a technologie použité pro výstroj a výzbroj. Dnešní oštěpy jsou neskutečně jiné než původní dřevěné, o výbavě hokejistů či cyklistů nebo lyžařů nemluvě. Proto nechápu šrumec kolem plavek. Jak může plavecká federace (jindy jsou to jiné orgány), určovat, jaké plavky a z čeho jsou či nejsou přípustné?
K dosažení výkonu přece použitá výbava logicky přispívá a kdo má právo rozhodovat, jaká míra technologického pokroku je přípustná a jaká ne? S takovou by přece měli zakázat i holení těla, nebo nařídit, že plavci budou nazí, aby všichni měli stejné výchozí podmínky.
Takové pojetí stejných podmínek je směšné. Kdo umí, ten umí.

Gentleman

Ozvěny s malou ostudou (Víkend), 24. 8.

Páteční večerní zkouška sboru byla poslední před plánovaným vystoupením na Ozvěnách Horňácka. Jako elév sboru jsem nechtěl příliš zasahovat do plánů, ale své pochyby jsem měl. Uvidíme, říkali si zřejmě všichni.
V sobotu po ránu jsme si s DD vyšli na houby, ale moc jsme toho nenašli, až na DD, která ulovila kotrč kadeřavý. Dopoledne jsem opakovaně natřel položené palubky a nachystal si kroj, abychom mohli odpoledne vyrazit do Velké. Nějak jsme se do aut poskládali a v pohodě dorazili na místo. Tam se ukázalo, že je všechno jinak, míněno program vystoupení. Jeden z vtipných informačních plakátů v Lipově.

Jeden z vtipných informačních plakátů v Lipově.

    Volný čas jsme využili k procházce biojarmarkem, zahrnujícím rozličné produkty zdravé výživy a zdravého původu včetně vína. Skoro na konci návsi hrála mezi stánky ukrytá cimbálka, s níž zpíval plným sytým hlasem vetchý stařík, poslední z rodu nositelů horňáckého folklóru, Jura Hudeček (1924). Jistě ho poznáte.
    Po průvodu (tady jsme před ním, ještě v dobrém rozmaru) a zpívání u kostela Pod hradbama následoval večerní program v přírodním amfiteátru Hůrka, který skončil až kolem půlnoci. Zpívali jsme skoro poslední, po mnoha změnách v dramaturgii, což některým zřejmě na klidu nepřidalo. Takže se stalo, že zpěvák, který začínal poslední píseň, nasadil příliš vysoko. Pár jedinců se to snažilo stáhnout dolů, leč povodeň plácačkou na mouchy nezastavíš. Tak jsme píseň dopištěli a prchli. Stalo se holt, co se stát muselo.
    Teplá noc přála, na rozdíl od propršených Horňáckých, tradiční Noci hudců, tedy spontánnímu hraní a zpěvu přítomných muzikantů a návštěvníků. Mnozí jezdí na Horňácko jen či zejména kvůli těmto nocím plným nečekaných hudebních zážitků.
    Vidět uondané a zmožené muzikanty, jak sotva stojí či dokonce spí vestoje, ale hrají jako o život, nohy jim ve spánku podklesávají, opírají se o nástroj (ideální je basa), ale prsty běhají po hmatníku naprosto čile a neomylně, je zážitek, na který se nezapomíná.
    Po vyčerpávajícím dni, kdy panovalo vražedné horko a prakticky jsme si nesedli, jsem vydržel jen do dvou hodin, pak jsem to vzdal. Ráno jsme si dali zdravotní procházku k nové javornické rozhledně a odjeli na koupaliště do Louky. Je tam krásná chladivá voda a minimum lidí. Po cestě jsme si v blízkém Lipově všimli cedule "Bitva 13.00", i zajeli jsme směrem šipky. Zjistili jsme, že obec slaví výročí (založení?), cesta k bojišti byla lemována plakáty osvětlujícími historii.
    Pak už to bylo horší. Po 40minutovém čekání dorazila nejprve jedna vojenská jednotka v historických mundúrech a s kanonem, nějakou dobu po ní druhá jednotka. Měly spolu bojovat, ale totální amatérství vojáků vedlo k tomu, že místo aby se potkaly klasicky z protistran, jedni čekali, až druzí vylezou na kopec a otočí dělo. Nečekali jsme dál a šli pryč. Ztratili jsme zbytečně hodinu.
    Na gruntu jsme lenošili, popíjeli, jedli, polehávali, zahráli si bedminton a padli před půlnocí za vlast do pelíšku.

Gentleman

Lucie Bíla v kúpeľoch 6/11 (Prezentace), 24. 8.

Prezentácia s anotáciou a poznámkami, 5. pokračovanie
    Spadnúť na zem počas boja môže mať vážne dôsledky. Shatnerové pády na zem nepôsobili vážne, ale skôr ako sranda. Padal na zadok a pritom zvodne zdvíhal nožičku. Ako mladá a neskúsená baletka, keď sa pri nácviku pošmykne na podlahe v tanečnej sále.
    Prenesme sa o 30 rokov dopredu k seriálom, ktoré sa natáčali už v súčasnosti. David Hewlett si v StarGate Atlantis zahral postavu vedca, ktorý sa volal Meredith Rodney McKay, Joe Flanigan plukovníka, ktorý sa volal John Sheppard a Jason Momoa bojovníka, ktorý sa volal Ronon Dex. McKay bol najprv roztržitý a neohrabaný.
    Počas dôležitého boja mieril na protivníka s automatickou pištoľou, z ktorej sa ani nedalo vystreliť. Bola totižto zaistená proti náhodnému výstrelu. Navyše mu z rukoväte pištole už predtým vypadol zásobník s nábojmi. Neskôr ho ale Ronon dokonale vycvičil, A McKay už potom zvládal bojové umenia, streľbu z pozemských a aj z mimozemských zbraní a stal sa z neho, po boku Shepparda a Ronona, ich rovnocenný spolubojovník.
    Je to výstižný obraz, ako v týchto seriáloch dochádzalo pri zvládaní bojových umení k postupným zmenám k lepšiemu. Platilo to aj pre ženy. Túto trojicu totižto doplnila ďalšia bojovníčka Teyla Emmagan, ktorú stvárnila Rachel Luttrell. V seriáli Dark Angel zase Jessica Marie Alba stvárnila bojovníčku, ktorá sa za mlada volala Max Guevara a v dospelosti Geneva Locke.
    Je zrejmé, že na rozdiel od Shatnera všetky hore uvedené herečky a herci prešli veľmi drahými, dôkladnými a dlhodobými výcvikmi, ktoré boli vykonávané pod odbornými vedeniami vynikajúcich majstrov v bojových umeniach.
    „Lucia, spájate ľudí s humorom (4).“ Piatok. Vchádzam do miestnosti a do jej života. Lucia vstáva od stola. Na stole je odspodu osvetlená mapa letových koridorov, ktorá sa odráža na plafóne. Stojí v pozore a salutuje. Podáva hlásenie. – Súdruh nadporučík, rotná ...
    Jej meno ani neregistrujem. Iba ju hltám očami. Je vysoká a statná. Krv a mlieko! Husté kučery jej zvedavo vykukujú spod helmy s pripevnenými sluchátkami. Jej prirodzene ryšavá farba vlasov interferuje s ultrafialovou zložkou svetla výbojky. Okolo hlavy jej zažiari aura žltých a zelených kvetov z celofánu. V zelených očiach má žlté pigmentové bodky.
    Dievča s kaleidoskopickými očami. “... a girl with kaleidoscope eyes. / Cellophane flowers of yelow and green, / towering over your head.“ The Beatles: Lucy in the sky with diamonds.
    Pýtam sa na krstné meno. Lucia! V oblakoch. S diamantmi. O hodinku sa jej končí smena. Pozývam ju do reštaurácii neďaleko kasárne. V reštaurácii ju zase pozývam na sobotňajší ples. Pozvanie prijme.
    V rôznych príručkách literatúry dnes nájdeme spomienky, že po vydaní diela sa cez Ameriku prehnala vlna „garpománie“, čo nakoniec odpovedá skutočnosti, že mladí čitatelia sa s hrdinami románu radi identifikujú, a dokonca ich svojimi životnými postojmi a náladami.

Augustin Sokol, asokol@seznam.cz




Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved	:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání